#45948 15.10. ’25 10:03 [Martin Stará Ves •] : (odpověď na #45942)Já tomu rozumím takto: každá součástka, přes kterou signál v přijímači prochází má nějaké ztráty a do přijímaného signálu přidává svůj vlastní šum. Citlivost přijímače vyjadřuje takovou úroveň signálu, kdy je signál po ztrátách v přijímači stále dostatečně silný oproti tomuto šumu. Šum na pozadí jen komplikuje měření, protože nejde odlišit šum z okolí a šum přímo z obvodů přijímače. V praktickém provozu samozřejmě na příjmu nějaký šum je, pak záleží o kolik je signál silnější. Citlivější stanice zachová větší část přijatého signálu a přidá méně vlastního šumu, tímpádem jí stačí menší odstup signál-šum na příjmu oproti necitlivé. Při silném rušení jsou vlastní šum a ztráty v přijímači zanedbatelné a víc záleží, jestli je přijatý signál silnější, než rušení a ani citlivá stanice to nezachrání.
Jiná věc je případné další digitální zpracování, kde se využívá očekávaných charakteristik audio signálu k potlačení šumu. Například čistá sinusovka má jasně daný průběh, zatímco šum je náhodný, takže i jednoduchým klouzavým průměrem se dá signál oproti šumu zvýraznit. Lidská řeč je složitější, ale taky to DSP procesory mohou vylepšit.
#45942 14.10. ’25 08:19 [Andy Trutnov •] : (odpověď na #45940)Občas citlivost někdo měří, normálně generátorem signálu, například pomocí Tiny SA, měří první slyšitelnost modulace. Je to ale syntetické měření, které ještě nemusí reflektovat chování v reálném provozu, pokud je přítomen šum na pozadí a podobně. Proto ta výpovídací jednota není tak velká, jak by se mohlo zdát.