#12719 3.1. ’18 00:42 [Mikeš Jihlava •] : (odpověď na #12717)
#12717 3.1. ’18 00:15 [Jirka Jenštejn •] : (odpověď na #12715)Jasně, Mikeši, je to tak. Myslel jsem to tak, že nabíjecí proud klesající s nabitím článku není de fakto vlastnost článku, ale vlastnost nabíjecí metody. Budeš-li nabíjet článek konstantním napětím, bude nabíjecí proud s nabitím článku postupně klesat u každé technologie, ať už je to LiION, LiPOL, NiCd, NiMH nebo olovo. Tak jsem to myslel. Samozřejmě různé technologie mají různé optimální metody nabíjení, ale použijeme-li nabíjení konstantním napětím, bude vždy nabíjecí proud postupně klesat až k nule. U LiION a LiPOL je tahle metoda v podstatě znouzectnost, tyhle články se totiž nesmí nabíjet vyšším napětím, protože při překročení těch cca 4,2V na článek dojde k jeho spolehlivému zničení. Možná, že nové varianty těchdle článků už krátkodobě zvládnou víc (jak Ty píšeš 6/9/12V), o tom informace nemám, ale původní články tohle napěťové omezení měly. Dokonce platilo, že kdo nabíjel napětím 4,2V, dosáhl vyšší kapacity článku, ale nižšího počtu cyklů, a kdo nabíjel napětím jen 4,1V, měl sice o něco nižší kapacitu článku, ale vydržel mu více cyklů. Výrobci notebooků toho využívali, když vyráběli dvě (nebo více) verzí té samé baterie, lišily se kapacitou (např. 4400 vs. 5200 mAh), jenže v nich byly ty samé články. Takže kdo si koupil (dražší) baterii s větší kapacitou, zaplatil za to ještě (kromě peněz) kratší životností. Proto se nakonec doporučovalo nabíjet LiION napětím jen 4,1V a LiPOL 4,2V.