CB - PMR radiostanice a vysílání

Pěkný článek o PMR toulkách napříč Šumavou pro nás napsal:
Jakub Řevnice

---

Je první jarní sobota a ve 4:30 na mě huláká budík. Koukám z okna a na ještě potemnělé obloze se třpytí hvězdy. Tak snad to těm Norům a Aladinům vyjde a dnešní den na Šumavě bude na pohodu. Pro jistotu ještě do batohu pěchuji lehkou cyklopláštěnku a při kontrole teploty na Modravě přibaluji i zimní návleky na nohy. Vše putuje do kufru auta k horáku, který se již evidentně těší na šumavské kopce. Poslední kontrola vysílačky, náhradních baterek, GPS... ... a startuji směr jih.

Roklanský potok - budoucí Vydra

Šumavu, konkrétněji okolí Modravy a tamní tisícovky jsem si vybral pro PJPMRK (První jarní PMR kopce), které nám Martin vyhlásil a obdařil i koeficientem 2 na každý aktivovaný kopec. Již v týdnu jsem pečlivě vybral 7 vrcholů pro aktivaci a připravil si i časový rozpis, jak by to mělo vypadat, když to půjde a plán zněl jasně: 50km, cca 1300m převýšení, 5 hodin jízdy, 5 hodin vysílání, 5 lokátorů, 7 kopců a nepočítaně km do PMR CUPu.

Výhled ze Skalky do vnitrozemí

Po cestě se lehce rozcvičuji poslechem kamioňáků na CB a u Strakonic chytám i kolečko s Aljaškou, kterou již poznám po hlase z CB ligy, ale nedaří se mi nabrejkovat, abych pozdravil. Že by nějaké znamení? Ale nebudu sýčkovat, počasí je parádní a teplota spolehlivě klesá s přibližující se Šumavou, což věští dobré počasí. Na Modravu dorážím před osmou a teploměr ukazuje 1°C nad bodem mrazu, takže ty zimní návleky nevezu zbytečně. Žádné otálení, hop na kolo a hurá do údolí Roklanského potoka směr Poledník. První 4 km podél potoka to sviští parádně, ale pak již začíná přituhovat a přichází pěkné stoupání, které příjemně zahřívá i promrzlé ruce na řídítkách. Mezi Bavorskou cestou a Předělem přicházejí první komplikace a zbytky sněhu mě nutí sesednout a šlapat pěkně po svých. Když už konečně přichází pevná zem, je tady odbočka na Skalku a na ní nezpracované polomy, které tu jsou ještě od Kyrilla, takže již netlačím, ale pěkně kolo na rameno a hurá k prvnímu skalnatému QTH, kterého dosahuji těsně před devátou a dodržuji tak svůj jízdní řád. Hned na pár prvních výzev reaguje Míra Nový Knín a následuje brejk od Pětky Roudná. Paráda, pěkně to odsejpá, ještě jedno spojení a valím dále. No jo, jedno spojení... půl hodiny ticho. Pětka, když slyší mé zoufalé volání, přidává pár vlídných slov a uklidňuje mě, že se určitě někdo ozve. Ze zoufalství se brejkuju do rozhovoru manželů (asi), kteří zprovozňují někde čerpadlo a slušně a zoufale prosím o lokalizaci, kde jsou. Slušné, ale důsledné odmítnutí mi jasně velí, že první kanál je tabu. Asi po půl hodině mě zachraňuje Lojza z Chotíkova a asi ani on netuší, jak rád ho slyším.

Poledník je již na dohled...

... ale ještě to bude chvilku trvat

Konec postávání, přehopkovat polomy a hurá na Poledník, který je o nějakých 100m výše. Ještě trochu tlačení zbytky sněhu a je to. Majestátná rozhledna mě vítá a mohu opět vytáhnout svoje nádobíčko a začít halekat do kotliny České. A opět ticho, jen šum, šum a zapínání a vypínání čerpadla, kdesi v údolí. Pak přichází krásné pětkové rádio od Pavla Praha, což nás oba překvapuje, neboť tušíme, že máme mezi sebou něco přes 150km. Pak Míra z Brd, Plzeň a opět ticho. Kluci mě upozorňují na Jerryho, ale pokouším se marně, opět jen šum. Teprve když po hodině a půl již balím a spokojuji se s třemi aktivačními spojeními, ozývá se konečně místní stanice a Petr Řetenice mi tak do žil nalévá optimismus na další vrcholy. Ještě vyzkoušet místní fotopoint a hurá do dlouhého sjezdu.

Rozhledna na Poledníku

No, zas tak dlouhý nebyl... školácká chyba ... přehlédnutý volný kámen mě v cca 40 kilometrové rychlosti spolehlivě směřuje do zbytků sněhu na cestě, kolo se zastavuje na místě a já, dle jasných fyzikálních pravidel pokračuji dále. Naštěstí padám do sněhu, nacvičený kotoul a ... ta mrcha kolo se rozhodlo, že skončí na mě. Parádní koňar od sedla, které si to namířilo na mé pravé stehno. Až na to, že sem si málem cvrknul do cyklovložky se nic nestalo. Já i kolo jsme bez závad, takže již opatrněji valíme dále směr Oblík.

Poledník z Oblíku

Nádherný kopec, luxusní výhledy, sluníčko, teplo. Zapomínám na strasti při přesunu sem, zapínám sken, vybaluji chleba k obědu a kochám se tou parádou. Oblík křtí Tomáš Drozdov a následuje ho Jarda Mirošov, hned navazují Plzeňáci a Míra z Brd. Po těch hororech na předcházejících QTH paráda. Jenže to je taky konec. Pětka mi ještě dohazuje kolegu z Litic, ale nedaří se. Signál jakoby si s námi pohrával. Chvilku pětkové rádio, chvilku nic. Poskakuji po skalách, obíhám je, máchám vysílačkou a lovím nejlepší místo, ale spojení si nejsme schopni potvrdit. Opakuji pár spojení s Mírou a to samé. Půl relace za pět a zbytek je pryč. Signál chodí jakoby ve vlnách a nedá se doběhnout. Kochám se tedy panoramaty a plánuji strategii na odpoledne. Z pohledu na 7km vzdálený hřeben Antýglu (Sokol) je mi již teď jasné, že vynechám Jelení Vrch, který je schovaný právě za vyšším Sokolem a pojedu přímo tam. Sedám na kolo a valím. Modravu projíždím, ani pro vodu nezastavuji, mám přece v bidonu dost.

Výhled na Srní

a pohled na další QTH - Sokol

Stoupání na Filipovu huť je na pohodu a po asfaltu to pěkně jede. Přiostřuje se až kilák pod vrcholem Sokolu a je jasné, že to zase bude více o nošení a přelézání, než o nějaké jízdě. Posledních 100 výškových metrů je opravdu výživných, ale po chvilce již funím u vrcholového kříže, leju do sebe zbytky vody a lituji, že jsem v té Modravě nedoplnil. Ale co, zpět už to bude více méně klesat a v autě je vody dost. Zapínám sken a jdu hledat SOTA kešku nedaleko vrcholu. Na rozdíl od vysílání mi dohledávka nečiní problémy a tak můžu zasednout na sluncem zalitý pařez a začít dávat výzvy. Po přepnutí z kanálu na kanál na mě vybafne známý dunivý hlas z Jeřabiny a máme tady nové dnešní DX, které činí 171km. Díky Donalde. Pěkná náplast na to dnešní trápení. Podrobně popisovat další průběh nemá cenu, neb bych se neustále opakoval. Během pár minut tři spojení pro aktivaci a pak už jen hodina zoufalého a neopětovaného dávání výzev.

Pod vrcholem Sokolu zase kolo na ramena

a je to, jsem na kopci

Balím, snáším kolo dolů a opět stoupán na další QTH - Březovou horu. No a tady to už byla jen velká černá tečka za tím dnešním putováním Šumavou. 45 minut výzev a s prázdnou tabulkou spojení odjíždím směr Modrava. Alespoň ten pěkný sjezd je dneska za odměnu. Dole ještě přemýšlím, zda vystoupám na poslední plánovanou Modravskou horu, ale lenost, pokročilá hodina a hlavně výsledky dnešního dne jasně velí uklidit kolo do kufru, opláchnout hubu ve Vydře a rozjet se směrem domů. Po cestě ještě monitoruji jedno vyhlédnuté místečko na CB portejbl, které vypadá moc pěkně, takže příště snad naslyš na CB ze Zuklína.

Březová hora

Nakonec mi to dalo, na tu hrůzu v terénu, 1288km a hezké bodíky do PMR kopců což jsem zase nepovažoval za úplný debakl. Bohužel jen do doby, než jsem zahlédl deníky od Martina a Jerryho a skóre chlapů v PMR kopcích. Ale co, byl to parádní jarní den a i těch pár spojení bylo velice příjemných a všechny jsem rád zase slyšel na PMR vlně. A votomtopřeceje. Už nyní mám naplánované další výjezd na větší kopce na duben a snad to bude ze západu lépe létat než z jižních koutů republiky.

Dnes to bylo jak na horské dráze

---

Jakub Řevnice

---

*Další Jakubovy fotky z Modravy najdete zde

Tisková verze článku