CB - PMR radiostanice a vysílání

Reportáž z červnové štafety dorazila od Honzy Zlín a Fráji Zlín (Olomouc)

---

/* klepnutím nad fotkami se nabízí jejich větší rozlišení */

Dne 2. 6. 2018 se konala PMR štafeta pořádaná Apachem Znojmo. Minulý rok byla vynechána a tento rok byla účast pro změnu ohromující oproti předchozím ročníkům. Tento rok jsme nebyli nikde na kopci, tak poté co Jerry napsal na mail pozvánku, bylo rozhodnuto :)

Jak jsem již zmínil, na popud Jerryho jsme zapřemýšleli, kam bychom tak mohli vyrazit.
Po chvíli mě napadlo, že bychom mohli zkusit vysoký a ne tak moc daleký Velký Kriváň v Malé Fatře (1709m n.m.) asi 150 km autem od Zlína.

V pátek na večer jsme se dohodli, že si všechno připravíme a vyjedeme hned v sobotu ráno, aby byl dostatek času dostat se na vrchol před štafetou a ještě si udělat pár testovacích spojení. Už v týdnu byl připravený Google dokument, který jsme postupně doplňovali, abychom na nic nezapomněli.
V tomto dokumentu byly tyto nejhlavnější body - PMR, Baterie, toaleťák, zajít na velkou před odjezdem!! :-D. Dále méně podstatné, ale dobré věci, když už jdeme na tak vysokou horu do noci.

V Sobotu ráno jsem vstal kolem půl 8, abych stihl naložit zbytek potřebných věcí a zajet s Frájou na pečivo. V pekárničce nás vyprodané rohlíky neodradily, a tak jsme šli nakoupit do normálního obchůdku. Tam už vše bylo :). Po nákupu následovalo zasednutí do auta a čekala nás cesta dlouhá 2 a čtvrt hodiny.

Cestou bylo hezké počasí, ale za námi se začaly vytvářet škaredé mraky, které nás provázely od hranic se Slovenskem až do cíle - Vrátné doliny.

Po příjezdu na parkoviště jsme utíkali koupit jízdenky na lanovku, protože se za námi už ozývaly hlasité rány statické elektřiny nacházející se mezi mraky.

Po nákupu jízdenek následoval prudký liják, který nás nechal sedět v autě asi hodinu. Frája zkoumal meteoradar a bylo vidět, že máme šanci asi 30 minut na přeběhnutí do lanovky a pak se schovat na vrchní stanici, protože přicházela další a větší bouřka. Následoval přesun do lanovky a začali se ukazovat krásy Malé Fatry.

Uvnitř vrchní stanice lanovky nás čekala mini restaurace a blížící se druhá část bouřky. A tak bylo zapotřebí usadit se, porozhlédnout se a dát si kafíčko. V restauraci jsme přes okna sledovali bouřku, která trvala asi 2 hodinky.

Po 2 hodinkách v čase 16:00 začalo z mraků vycházet sluníčko, proto bylo potřeba zdvihnout zadky ze židlí a vydat se na výstup směrem na vrchol. Během cesty již někdo okupoval kanál 8 a aktivita se zvyšovala s každým krokem směrem vzhůru. Asi po 30 minutách byl vrchol Velký Kriváň pokořen a nastal čas pro pořádnou svačinu s výhledem cca 20m do mraků :-P

Po vydatné svačině bylo zapotřebí otestovat, zda vše funguje a uskutečnit nějaké první spojení. Jako jeden z prvních slyšených byl přímo organizátor PMR štafety a hned jsem to na něj zkusil. Paráda, dle Apacha se zdá být vše funkční.
Pro větší komfort a ochranu proti větru jsme zalezli oba do spacáků, ale i tak byla na ruky celkem zima.

Po chvíli testování a poslechů se blížil začátek štafety a na kontrolních kanálech se všichni chystali na zahájení.

/* klepnutím nad fotkami se nabízí jejich větší rozlišení */

V 19:00 to Apache odstartoval a šlo to jak po másle až do posledního v pořadí, kterého bylo z Velkého Kriváně slyšet (tuším 23. Franta Bransouze/p Pekelný kopec). Pak následovalo ticho asi něco přes hodinku (teda ticho jak se to vezme ... děti, Poláci, dědouškové atd. :-D )
Za hodinu a něco málo šla štafeta zpátky, což se zdálo být nějak moc.
Po prověření na kontrolním kanále bylo zjištěno, že cestou tam i zpět se štafeta kousla někde za Prahou a bylo potřeba někoho přeskočit, proto to zdržení. Na zpáteční cestě štafety se vyskytly problémy i na Slovensku, kdy se neozval jeden účastník a na druhého se chvíli čekalo.
Jestli si dobře pamatuju, tak štafeta končila úspěšně někdy kolem 21. hodiny, kdy Apache všem poděkoval za účast, sedal na kolo a pádil směrem dolů z Lysé hory (to musel být super adrenalinový sjezd).

Od 21. hodiny až do 22. hodiny byl ještě prostor na mnoho spojeníček a ty šly jedno za druhým.

Ve 22:00 jsme všechno sbalili, zapnuli baterky a šli za mokra a tmy zpět do Vrátné doliny. A to byl ten pravý adrenalin! Frájovi asi po 10ti minutách chůze vypověděla baterie v čelovce :-/. Na otázku kdy naposledy měnil baterie, mi odpověděl, že už si to nepamatuje, že už je to od naší první expedice na Suchém vrchu (2015??) :-D :-D (Frája: stydím se. ps. koupím lepší čelovku). Po cestě dolů s jednou LED svítilnou a plnými batohy jsme se tak trošku ztratili ve vysoké mokré trávě. Naštěstí dle foto map byla nalezena vyšlapaná cesta podél lanovky, a tak bylo zapotřebí na chvíli vybočit z turistické stezky.
Zanedlouho se zkratka spojila s turistickou cestou, která začala prudce klesat. Místama to bylo fakt kruté - skluzy, pády na ruky, záda, ale vše jsme přežili bez újmy na zdraví. Následovala klikatá cesta lesem tam a zase zpět a pořád dokola. Připadalo mi to nekonečné, a tak jsem se podíval do map. S vykulenýma očima jsem zjistil, že jsme teprve v půlce těchto serpentin. Tak jsem hodil mobil zase do kapsy a pokračovali jsme dále, aby ten nekonečný sestup byl už za námi. V tu chvíli mě začalo krutě bolet koleno, nebylo zvyklé na takové nárazy a ještě s plným batohem. Naštěstí cíl (auto) už nebylo tak úplně daleko a tak jsem překonal svou bolest a pokračoval dále. Další problém nastal těsně před cílem... cca 300m kdy mě začalo bolet i to druhé koleno :-//. Kdybychom byli pouze v půlce cesty, tak bych asi zvolil přespání v lese na úkor medvědů a všech zvířat, ale jelikož to bylo jen kousek, tak nebyl čas myslet na takové hlouposti a pokračoval jsem dál. Po cestě byl krásně slyšet horský potok, už abych v něm byl vlezený a zchladil si nohy. Hurá dorazili jsme k potoku a pořádně se umyli od bahna a zchladili se. Za tu cestu dolů ze mě vytekl asi litr potu, to bych nikdy neřekl, že se tak zpotím cestou dolů. Nedokážu si představit cestu nahoru za horkého léta.

Po vložení batohů a techniky do auta se mě ještě Frája ptal, zda jsem schopen to odřídit domů. Byl jsem sice hodně unavený, ale hodně pití a studená voda z potoka mě docela vzbudila, tak odpověď zněla jasně, "jedeme :-)". Během cesty domů se ozval na převaděči ještě David Zlín a Tom Míškovice, že jedou taky domů do Zlína z Jelence, a tak bylo o zábavu a neusnutí postaráno.
Příjezd domů byl cca kolem 3 hodiny ranní.

Akce byla super, padla pěkná spojení, a jak si občas stěžuji, že nejde na PMR nikoho slyšet, tak tam to byl pravý opak. Všech 8 kanálů po 4 a více lidech, dále spousta dětí a z toho pak strašné nervy při štafetě.
Celkově jsem byl velice spokojen až na ty kolena, které mě bolely celou neděli tak, že jsem nebyl schopen vstát ani z postele.

Děkuji všem za super zážitek z vysílání a konkrétně Apachovi za pořádání a Jerrymu děkuji za poslanou pozvánku. Stálo to zato.

Honza Zlín a Frája Zlín (nyní Olomouc)

Tisková verze článku