Radiostanice 27Mhz Rychlá navigace: Přihlášení uživatele Vysílačky Portejbly DX spojení Lokátory Portejbly Připomínky

Krušnohorský PMR Vandr Wořecha Praha

PMR pásmo

Článek nám zaslal Wořech Praha ...


Byla sobota 10.6. 2017 a já se vydal na svůj PMR vandr....
Nechal jsem se vyhodit v Janově u sociálního ústavu. Na cestu si otvírám pivo a pohledy místních chovanců mi jej trhají z ruky. Nedám, vyrážím! Trasa vedla po modré barvě a záhy začala hezky stoupat. Netrvalo dlouho a zabrán do lokátorů a výškopisů, jsem sešel z cesty. Nejsem největším obdivovatelům GPS navigace, ale v dnešní době moderní, jsem tak nějak rád, že nemusím kupovat na každý kopec papírovou mapu za kilo a elektronika mi ukáže, celkem přehledně, kde stojím a jak je to daleko do cíle. Navíc když dobrodruh jako já se rozhodne zkrátit si cestu cestou necestou, v místech kde jsem poprvé, je to trochu třeba... No zkrátka kdybych se nešťoural v tabletu, nesešel bych. Vracet se mi nechtělo, tudíž padla volba na přímě stoupání. Teď když to měřím je to bajvočko 34% stoupání sakra. Pak už šlo všechno tak nějak podle plánu. Cestou jedno selfíčko v lese, jedno u kaple v Křížatkách.

Wořech Praha PMR Vandr foto 1
Wořech Praha PMR Vandr foto 2
Nad vesnicí je pomník padlým americký letcům, tak jsem si ho taky zvěčnil

Cestu mi zpříjemňovalo škrkání v Intekovi jak dával Karel Rokycany výzvy do éteru. Zajímavé je, že dole byl za 5+ a v kopci 2-3. Konečně pod vrcholem prvního kopce! 4,1 Km od ústavu, 362m převýšení. Na Hřeben vede původně asi lesnická cesta, dost neudržovaná, zarostlá vysokou trávou s klíšťaty. Ano jedno jsem ze sebe sundal (nemám nic proti klíšťatům, akorát sem se bál že mi jde po pivu!) Čekal jsem, že vrchol bude nudný, zarostly kopec s kopřivami a jiným šlendriánem. Omyl byl pravdou. Nahoře jsou hezké kulaté skály s dobrou přístupností. Rozhled tedy není skoro žádný, místo je to ale vskutku pěkné. Zjišťuji první problém. Nemám propisku. Asi šla po svých. Takže vytahuji telefon, zapínám nahrávání. Dávám výzvu. Nic. Dávám druhou. Nic. Třetí, pátou. NIC! Asi to tu nechodí říkám si. Musím výš! Na kopci? Na vrchu kopce??? Strom! Né ty vole něco si uděláš. Prt lez, nešel jsi přece tak daleko s 18ti kily na zádech, abys to neaktivoval! Hele to smrdí nemocnicí, ruce, žebra, nohy dolámaný! Kušuj, to dáš! Už slyším vrtulník... AKTIVACÉÉÉ, MUSÍŠ! Přemýšlel jsem v duchu. A tak to bude můj první stromtejbl v životě. A než jsem se nadál, sedím v koruně a kecám s Pětkou Roudná, Karlem Rokycany a Láďou Litvínov. Naštěstí byly větve stromu pěkně tlusté a dalo se na nich i sedět.

Wořech Praha PMR Vandr foto 3

Čas se krátí a já musím dobít kótu Jeřabina. Otevírám další pivo a sestupuji k silnici. Občas se ozve hluboko v lese hulákání motorové pily a hřmění padajícího stromu. Rozpálenou asfaltkou šlapu k prvnímu cíli dnešního PMR vandru. Odepisuju v telefonu na nějaké zprávy a najednou koukám, že jsem přešel odbočku a lesní zkratku. Kus se tedy vrátím a skočím do křoví, brodím se plevelem a hustou smrčinou. Někde tady musí být! Nic mrknu na GPS, kudy cesta vede. A ejhle já k té zkracovačce ještě ani nedošel. No tak jsem si to trochu natáh.

Wořech Praha PMR Vandr foto 4

Jeřabina je už v zorném poli. Ještě uhnout zájezdu německých důchodců valících se shora a hurá do věže. Rozbaluju techniku, pořizuju záznam z místa, nastavuju telefon na rekordér, otevírám kafe pana Brauna a pouštím se do svačiny před tím náročným dvouhodinovým vyzíváním éteru. Blíží se čtvrtá, stanice bez skvelče burácí. První koho slyším je Láďa Litvínov stoupající na svou kótu Lounice, kde standardně vysílá. Vzdálenost cca 5 Km. Druhý se ozývá Karel Praha na Bouřňáku s volačkou CZ7. To je asi 15,5 Km. Vzdálenost začíná stoupat. Pjetka Roudná /p Krmníky 77 Km. V 16:26 přichází DX dne a to s kontrolní stanicí AA28 na Boubíně. 181 Km, pěkné pětkové rádio, hraje u mě jako čert mariáš! Deník se pěkně plní, kafe a pivo naopak. Když už jsem skoro nedoufal, zaslechl jsem tiché volání stanice CZ1 - Tomáše Vlašim. Z prvu jen slaboučké 2R a to na spojení nebylo ideální, nicméně Tom je bojovník a nevzdá to. Vytrvalost se oplatí platným spojením vzdáleném 133Km. Po dvou hodinách mám pěkných 20 spojení. Uklízím plechovky a balím techniku.

Wořech Praha PMR Vandr foto 5
Wořech Praha PMR Vandr foto 6
Wořech Praha PMR Vandr foto 7
Wořech Praha PMR Vandr foto 8

Na další kótu je to něco kole 9 Km a to ještě musím potkat hospodu a doufám, že mají něco k jídlu. Přecházím silnici pod rozhlednou a mizím v hustém porostu místních vršků. Cestou jsem chtěl aktivovat ještě kótu Bratrská, ale nízké hutné smrky a křak nepropustí ani škyt. Lehce klesám tichým lesem. Vychutnávám klid a pohodu, šlapu kudy chci, nikdo mi do toho nekafrá... Náhle přes stromy začnou prosvítat bílé vrtule větráků Strážného vrchu.

Wořech Praha PMR Vandr foto 9

Vycházím z lesa, slunce se začalo opět silně opírat do mé tváře, stoupám lehce k vršku. Kousek pod vrcholem je rozvodná stanice, kde chvíli odpočívám, zkouším dávat výzvy, nikdo neodpovídá. Seberu se s vidinou oroseného půllitru, směřuji do restaurace Pod Lípou v Nové Vsi v Horách. Personál mě mile překvapil Březňákem 11°. Na otázku zdali je něco k jídlu mi paní vrchní odpověděla, že se vaří pouze do šesti. To je teda pech. Zkouším z ní vymámit aspoň utopence nebo tláču s cíbou. Prý se mrkne do kuchyně, avšak nezněla moc nadějně. Nevím čím to, ale vrchní se vrátila s nabídkou podpultového guláše s osmi. Tak sem jí poslal do kuchyně... A můžu přiznat, že takovej luxusní gulášek jsem dlouho nebaštil. K tomu dvě pivínka a byl jsem v sedmém nebi, na oplátku jsem jim sebral propisku. Navštívil jsem WC, opláchl obličej, vyrazil na portejbl Medvědí skála. Prošel jsem Mikulovice, pokračoval po červené směrem na Liščí vrch.

Wořech Praha PMR Vandr foto 10

Cesta vedla po silnici pak úvozem. Někde v místech nad rozcestníkem Nad Dřevařským rybníkem nadělali dřevorubci pěknou paseku. Ale doslova. Pokácené stromy leželi ledabyle přes cestu a vlastně všude kam se při kácení jen trochu vešli. Podle hesla přeskoč, přelez nebo po česku obejdi, jsem se prosmekal kolem stromů, jak to jen šlo. Každopádně nešlo všechno obejít a tak k mé smůle, přibyla i smůla na rukou a gaťách.

Wořech Praha PMR Vandr foto 11

Pokračuji dál až na rozcestí, kde začínám stoupat mezi lesnatými prořezy, které dominují celému kopci. Najednou tam stojí, kouká na mě. Hlava jako vrata od stodoly. Okamžitě ztuhnu a nabíhá mi husí kůže. Co teď? Co bude dělat? Mám se ho bát? Mám utíkat? Stojí a čumí! Asi po minutě výměny pohledů se rozhodnu pro dvojhmat. Jednou rukou vypínám stanici, druhou šahám po foťáku. Stanici jsem vypnul jednoduchým šátrem, ale aparát né a né z kapsy. Klesnu zrakem ke kapse, kde ho uchovávám, vytáhnu jej a... A je fuč. Někam zmizel za ty tři vteřiny. Chvíli mě ještě napadají hororové myšlenky typu: "skryl se a čeká na mě, pak na mě skočí a dostanu co proto" nebo "obejde to a zaútočí zezadu" asi by ze mě měl pan Hitchcock radost. Ono potkat poprvé v životě muflona jen tak běhat po lese a navíc v takovéhle tonáži, nic příjemného. Rozcházím zdřevnatělé nohy, brodím se lesem dál. Flóra už mi sahá po prsa a nabízí tak lepší maskování pro případné další setkám s místní faunou. Netrvá dlouho a nechtěně vyruším stádo jelenu a srn. No žádní drobečci to taky nebyli. Čas mám a tak postupuji pomalu, rozhlížím se, foťák stále připravený. Nakonec nacházím stádo cca 200m ode mne a snažím se tím kompaktem pořídit alespoň nějaké fotky.

Wořech Praha PMR Vandr foto 12
Wořech Praha PMR Vandr foto 13

Zabrán do opatrného našlapování, pozorujíce zvěř, zapomínám na aktivaci Liščího vrchu. No možná se mi nechce hulákat v tak tichém místě, možná mám přeci jenom respekt z dominantních samců bývalé obory. Docházím na rozcestí před Medvědí skálou. Je zde vidět několik čerstvých stop od bicyklů. Došel jsem k první skále, kterou jsem uviděl. Nikde nikdo. Tak tu asi budu sám s jeleny a muflonu a tou havětí co mi pořád leze po ksichtě. Rozbalil jsem si karitaťku a mumii, založil ležení, vynadal techniku a vylezl na skálu. Jak se tak rozhlížím, zjišťuji, že kousek ode mě je další skála a ještě vyšší a s patníkem.

Wořech Praha PMR Vandr foto 14
Wořech Praha PMR Vandr foto 15

Jo tak jsem kousek jinde, neva. Pobalím vysílačky a deník a štráduju si to na skálu. Když vylezu a rozhlídnu se do krajů, ucítím kouř? Co to tu sakra!? Pod skálou asi někdo dělá ohníček. Zajdu trochu na okraj a koukám co se tam děje. Tak dnes tu sám rozhodně nebudu. Pět nalámanejch Slováků tam leží v kolech, na sobě a ještě v ohništi a smějou se tomu. Dneska bude veselo. Vzhledem k tomu, že za dvacet minut začíná další kolo, nikterak se nechci nechat vtáhnout do oparu spálených buřtů, vlasů a borovičky. Přípravy vrcholí...

Wořech Praha PMR Vandr foto 16

deník - mám, Inteka - mám, tužku - mám, záznam z místa - cvak - mám, časomíru - mám, kuklu - protože ty bestie hrozně žerou - NEMÁM!!! Utíkám zpět k ležení. Cestou potkávám dalšího kolistu. Podle přízvuku je typuju od slovenských hranic. Uznává, že Beskydské. Povím mu o rozložení sil v kraji zdejším a tak raději ulehá na druhou stranu skály, kde doufá v klid noci. Je desátá, já otvírám šumovou bránu, tasím propisku, rychtuju deník, naslouchám ševelení stanice. Hned slyším, že v éteru je nějaký ruch. Chvíli trvá, než si to sedne a já můžu udělat první spojení. Pic Boubín! No paráda, je vidět že, podmínky se nezhoršily. Loučná, Litvínov, Krkonoše, Křivoklátsko... Pak už se to sype. Za první hodinu přišlo krásných, nočních 13 spojení. Slovákům došlo, že tu nejsou sami a jdou se kouknout, kdo to tam na té skále mektá. Když mě uviděli, nějak je přešel smích. V tme chalan, meter osemdesiat, maskáče, kukla a do vysielačky hovorí nejakej kódy! Snáď nenavádza rakety! Stačí, keď sme ako puma my. Ještě asi deset minut se snažili přijít na to co to, kdo to, ale pak stekli zpátky k flaške. Za tu dobu se povedlo pěkné spojení s Tomášem Vlašim. Do půlnoci proběhla už jen tři spojení a to na Radeč, do Říčan a pod kopec do Kadaně. Zklamání bylo jednoznačně nezaslechnutí kontrolní stanice z Krkonoš. Naházel jsem věci do báglu, sešel pod skálu, kde přebýval singl-kolař. Popřál jsem mu dobré noci a ze spacáku obaleného miniaturními muškami se ozvalo nesrozumitelné huhňání, něco jako když si strčíte do pusy půlku rohlíku a řeknete rododendron. Došel jsem k bydlu, odložil ruksak a s tatrankou si ještě na chvíli sedl na kámen a pozoroval zářící města pod sebou a blikající vysílač Jedlová... Slezl jsem dolu a upadl do spacáku s kuklou na hlavě. Jinak se to prostě nedalo. Celou noc mě to žralo a budil jsem se snad co půl hodiny a vyndával mušky z očních jamek. V 5:10 budíček. Trošku se protáhnu, vyndám paštiku, rohlíky, kafe pana Brauna a vylezu na skálu.

Wořech Praha PMR Vandr foto 17

V záři ranních paprsků pozoruji probouzející se města a vesničky zahalené v oparu rosy, pylu a prachových částic, skrz které nebylo skoro nic vidět. Poté co jsem zabalil a vykonal potřebu, vracím se zpět na rozcestí. Dobíhá mě beskydskej a ptá se na nejrychlejší cestu na Lesnou. Posílám ho cestou, kterou chci jít já, protože je opravdu nejkratší, ale zároveň mu říkám, že cesta bude zarostlá vysokou travou, aby si ji nenamotal do převodů. To v něm uzrálo natolik, že se raději vrátil stejnou cestou, kterou přijel. Já plný síly a přesvědčení v nejlepší cestu, vyrazil s písní na rtu. Zrada přišla hned po 200 metrech. Náhle se začala pěšina trochu bahnit až roztékat. Trval jsem na svém a bahnil se dál. Po dalších 200 metrech mi to nedalo a cestu si v tabletu troch přiblížil. Moje nejlepší cesta se změnila v prameniště Kundratického potoka. Aby toho nebylo málo, vyrostla přede mnou alej kopřiv a provázela mne zbytek cesty až na silnici. K tomu jsem zjistil, kolik mám vlastně vody. V lahvi zbývalo, asi dvě deci. Půl sedmá, 8 Km před sebou, z kopce do kopce, dvě hodiny vysílání na sluníčku a odvoz až na půl jedenáctou. Na Lesné byli akorát nějací, borci co stavěli jakési pódium, vody nemaje. Tak jsem si zvěčnil místní anténní stožárové pole, zřejmě nějakého klubu.

Wořech Praha PMR Vandr foto 18
Wořech Praha PMR Vandr foto 19

Cesta z Lesné skýtala pěkný námět na foto s ručkou.

Wořech Praha PMR Vandr foto 20

Ve Svahové byla na mapách studánka. Někde v kopci. Možná. V tomhle suchu. Tak jsem ji nehledal. Doufal jsem v dobrou duši občana ve vísce. Možná by se našla, ale ne v sedm ráno. Sešel jsem ze silnice po červené mezi chaty a jiná obydlí. Skoro u každého baráčku byl stolek nabízející různé pochutiny a alkohol od včerejšího grilování. Pivo, víno, kořalka, cigarety, brambůrky, špízy, ale vodu nikdo nepije. U poslední chaloupky bylo již otevřené okno a hrálo rádio. Říkám si, že určitě tam bydlí nějací hodní lidé, kteří mi dají trochu vody do láhve za kouzelné slovíčko. Přijdu blíž, co nevidím. Hoch, dva dvacet, tak 35 let, rozeplej růžovej župan, až mu vlaje. Došlo mi, že to mám ještě 2,5 Km a že už mám jenom hodinu a deset minut a že bych měl přidat a taky že ta žízeň není zas tak velká, jak jsem si myslel. Nakonec jsem to na Mezihořský vrch stihnul o něco dříve, než bylo v plánu a to o tři čtvrtě hodiny. Zbylo dost času na sušení bot a ponožek z mojí nejlepší cesty na Lesnou.

Wořech Praha PMR Vandr foto 21

Vyndavám stanice a deník a připravuji se na třetí a poslední vysílací etapu PMR vandru. Začíná být pěkné horko. Pohorky schnou a já přešlapuji mezi kamínky bos. Je osmá. Rozhlížím se do kraje, lovím signály vzdálené i blízké. Kousne mě do palce mravenec. Smetu ho a vyzívám dál. Poprvé zaslechnu také Jerryho Nové Město. Kousne mě druhý mravenec. Do lýtka. Smetu ho... Pět minut na to Klínovec za devět dalších CZ1 - Tomáš Vlašim. Třetí útočí na půlky. Toho jsem už zabil. Pak už jsem prakticky točil jen kontrolky. Druhé lýtko. Ještě jsem do deníku propašoval Jardu K41, Pavla Říčany, Nikolase Kadaň a Kamila Žižkov. Desátá na krku, balím to. Stanice OFF, trubka dolů. Zvedám ponožky, navlékám, trpím. Vyhodím mravence z ponožek, bot a trička, kalhoty se skoro hýbaly samy. Ty jsem položil přímo na mravenčí trasu. Oklepu je a jako omluvu jim tam nechám kousek housky ze svačiny. Pečlivě balím každý kousek oblečení, každý má své místo. Nevím proč, až přijedu domů, obrátím batoh do pračky a bude. Tak nějak asi z nostalgie prvního PMR vandru, asi protože se mi nechce domů. Scházím na hlavní silnici, kde už čeká přítelkyně s autem a odváží mě k tchýni na oběd. Ahoj kopečky, zkratky, větráky, paní vrchní, mufloni a jeleni. Ahoj nejlepší cesto, ahoj ty v tom růžovém echtu, ahoj mravenci... snad na brzkou shledanou. Usedám do vozu, Krušné hory nechávám daleko za sebou....

Wořech Praha

Wořech Praha PMR Vandr foto 22

Tisk Tisková verze článku


"Krušnohorský PMR Vandr Wořecha Praha" Přihlásit/Registrovat | 5 komentářů | Vyhledávání v diskusích
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistruj se.

Re: Krušnohorský PMR Vandr Wořecha Praha
Od: Jerry Nové Město - Středa, 05.07. 2017 - 09:24 (O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
"STROMTEJBL" :-) ... tak to bych nedal ... respekt ....
škoda že Jakub nerozdával za stromtejblové QSO bonusové body .... ;-)


Re: Krušnohorský PMR Vandr Wořecha Praha
Od: Petra Hradec Králové - Středa, 05.07. 2017 - 20:24 (O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Hezké


Re: Krušnohorský PMR Vandr Wořecha Praha
Od: Tomáš Vlašim - Středa, 05.07. 2017 - 23:10 (O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Bomba!!! Můj portejbl byl poněkud usedlejší. Tedy na zemi. Díky moc za článeček, který mi znovu připomíná Jakubovu soutěž, která mě nakopla k dalším portejblům s bivakem (dřív jsme tomu říkali "spát pod širákem"). Budu se těšit zase někdy s tebou naslyš na vlnách PMR, sdílenkách nebo CB!


Re: Krušnohorský PMR Vandr Wořecha Praha
Od: Telegnost Brno - Pátek, 07.07. 2017 - 17:58 (O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Krásnej článeček z portejblu. Exkluzivní fotky, díky vřele za ně i za ten článek, zajímavý i poučný v tom, že není nad důkladné zajištění a zorganizování celé akce. Já si na každý portejbl beru minimálně dvě propisky, z nichž jednu mám uvázanou k bloku, dále jednu tuhu do nich a ještě k tomu verzatilku s obyčejnou tuhou a rezervním blokem. Na vzdálenější portejbl si beru i dostatek jídla a vody. Přinejmenším z úsporných důvodů. Je lepší 1,5 l PET flaška z Tesca za osm ká než půllitrovka za 13,-Kč... Nemluvě o tom, že ji kdesi u stánku i ochotná paní prodavačka nemusí už mít a studánka s pitnou vodou nemusí být široko daleko... Když je vedro a vykecává se do éteru, pak žízeň rozhodně není dobrou společnicí, hihi... :)) Plně nabitý akubloky ve vysílačkách s nejméně trojnásobnou rezervou a rezervními hodinkami jsou samozřejmostí. Náhoda je blbec a zákon naschválu a revizor funguje vždycky spolehlivě... Propiska může přestat psát, zrovna když je nejhustší provoz, blok může zmoknout, hodinky si můžu rozmlátit, když zakopnu a spadnu... Nepřál bych si zažít situaci, kdy by mně exkluzivní portejbl "vybouchl" na nějaké prkotině...
Jinak gratuluji k navázaným spojením i k romantickým a dobrodružným zážitkům. :))


Re: Krušnohorský PMR Vandr Wořecha Praha
Od: Jerry Jirkov - Pondělí, 31.07. 2017 - 22:01 (O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Máš můj respekt, všechna ta místa velice dobře znám, protože to tu mám proježděné na kole. Představa, že bych si to dal pěšky je pro mě strašlivá :-D

© www.cbpmr.cz • Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund