CB - PMR radiostanice a vysílání

Náhradní zapojení antény je seriový RLC obvod. Máš skutečné prostředí, skutečné materiály, budeš mít nějaké elektrické vlastnosti, chtěné i nechtěné. Kromě reálného odporu samozřejmě parazitní kapacity i indukce. To celé v komplexní rovině. Reálná složka je to, co se vyzáří i to co se jen ztratí v teplo, induktivní je magnetické pole a kapacitní elektrické pole. V ideálním případě je anténa v rezonanci, takže impedanční a kapacitní složky se navzájem doplňují/potlačují. Jakákoliv odchylka znamená, že nějaká část energie bude mít tendenci se vracet a škodit na více různých způsobů. Jednak interferuje s vlněním, které bys chtěl vyzářit, druhak vzniká v okolí antény pole, které část vyzářené energie odsaje, změní úhly a podobně, dále cokoliv co je možné zahřeje. Konkrétní ztráty jsou pak už celkem jedno, vždy jsou to ztráty. Tepelným ani v dielektriku se nevyhneš, máš nějaký koax nějakých vlastností. Pokud to dobře ocívkuješ oferituješ, zahřeje se pak stejně ta cívka nebo ferit... Jediný efekt je potom stejně ten, že se energie ztratí na brzdě (ferit nebo cívka) a nezatíží konec (kde u QRP je to fuk, ručky s vyšším SWR obvykle nemají problém) a nezáří koax (který by vždycky zářil hůř než anténa). Jediné co můžeš ovlivnit a udělat pro to, aby se maximum energie vyzářilo, je co nejlépa naladit anténu. Jediné co můžeš ovlivnit a udělat pro to, aby se co nejvíce energie vyzářilo požadovaným směrem, je mít co nejlépe naladěnou anténu v co nejlepší poloze vůči zemi. Jinak anténa se ladí rozměrama. Jakýkoliv tuner nebo cokoliv znamená, že si jen přizpůsobíš impedance k výkonovému konci, ale moc si nepomůžeš. Vložíš tam článek navíc, které vlastnosti může vždy jen zhoršit, ne naopak, teplo místo na konci bude na přizpůsobovacím členu, ale "nějak" (TM) to fungovat bude a bude to lepší než drátem do oka. Ale naladěná rezonanční anténa vždy bude lepší - na jednom konkretním kmitočtu a čím dál budeš tím vlastnosti budou nějak horší. Nenaladěná přizpůsobená anténa bude nějaký kompromis, kompromisně bude ale chodit pro různé kmitočty, ale všude nějak hůře. Jinak konstrukcí je spousta. U takto triviálních antén řešíš pouze a jen to, aby ladila, což si jednoduše spočteš a změříš, ostatní neřešíš, hotovo a všichni spokojeni. U složených anténních systémů řešíš mimo to navíc ještě fáze a jaký to bude kompromis, protože obvykle nemůžeš mít oboje zaráz jak bys potřeboval. Jestli chceš nečím začít kup si panelový konektor a klubka lanek, udělej si třeba GP. Nebo z koaxu tu T2LT nebo nějaký dipol. Dá se vše vděčně a opakovatelně dělat i jednoduše doma, smotáš do klubka a máš lehké portablové do kapsy.

Náhradní zapojení antény je seriový RLC odpor. Máš skutečné prostředí, skutečné materiály, budeš mít nějaké elektrické vlastnosti, chtěné i nechtěné. Kromě reálného odporu samozřejmě parazitní kapacity i indukce. To celé v komplexní rovině. Reálná složka je to, co se vyzáří i to co se jen ztratí v teplo, induktivní je magnetické pole a kapacitní elektrické pole. V ideálním případě je anténa v rezonanci, takže impedanční a kapacitní složky se navzájem doplňují/potlačují. Jakákoliv odchylka znamená, že nějaká část energie bude mít tendenci se vracet a škodit na více různých způsobů. Jednak interferuje s vlněním, které bys chtěl vyzářit, druhak vzniká v okolí antény pole, které část vyzářené energie odsaje, změní úhly a podobně, dále cokoliv co je možné zahřeje. Konkrétní ztráty jsou pak už celkem jedno, vždy jsou to ztráty. Tepelným ani v dielektriku se nevyhneš, máš nějaký koax nějakých vlastností. Pokud to dobře ocívkuješ oferituješ, zahřeje se pak stejně ta cívka nebo ferit... Jediný efekt je potom stejně ten, že se energie ztratí na brzdě (ferit nebo cívka) a nezatíží konec (kde u QRP je to fuk, ručky s vyšším SWR obvykle nemají problém) a nezáří koax (který by vždycky zářil hůř než anténa). Jediné co můžeš ovlivnit a udělat pro to, aby se maximum energie vyzářilo, je co nejlépa naladit anténu. Jediné co můžeš ovlivnit a udělat pro to, aby se co nejvíce energie vyzářilo požadovaným směrem, je mít co nejlépe naladěnou anténu v co nejlepší poloze vůči zemi. Jinak anténa se ladí rozměrama. Jakýkoliv tuner nebo cokoliv znamená, že si jen přizpůsobíš impedance k výkonovému konci, ale moc si nepomůžeš. Vložíš tam článek navíc, které vlastnosti může vždy jen zhoršit, ne naopak, teplo místo na konci bude na přizpůsobovacím členu, ale "nějak" (TM) to fungovat bude a bude to lepší než drátem do oka. Ale naladěná rezonanční anténa vždy bude lepší - na jednom konkretním kmitočtu a čím dál budeš tím vlastnosti budou nějak horší. Nenaladěná přizpůsobená anténa bude nějaký kompromis, kompromisně bude ale chodit pro různé kmitočty, ale všude nějak hůře. Jinak konstrukcí je spousta. U takto triviálních antén řešíš pouze a jen to, aby ladila, což si jednoduše spočteš a změříš, ostatní neřešíš, hotovo a všichni spokojeni. U složených anténních systémů řešíš mimo to navíc ještě fáze a jaký to bude kompromis, protože obvykle nemůžeš mít oboje zaráz jak bys potřeboval. Jestli chceš nečím začít kup si panelový konektor a klubka lanek, udělej si třeba GP. Nebo z koaxu tu T2LT nebo nějaký dipol. Dá se vše vděčně a opakovatelně dělat i jednoduše doma, smotáš do klubka a máš lehké portablové do kapsy.