CB - PMR radiostanice a vysílání

Hlavně obrovská výhoda digitální techniky je ta, že se signál nezesiluje, ale regeneruje. Už telegraf uměl stavy sepnuto - rozepnuto. Na delší vzdálenost bylo možné udělat retranslaci jednoduše reletem - pokud příchozí signál stačí sepnout relé a rozlišit tak stavy sepnuto - rozepnuto, tak je možné poslat na další úsek zase signál nový v plné síle. Po síti retlanslaček tak zpráva nedegraduje. Zatímco analog je možné jen zesilovat (a každou částí jen zkreslovat a přidávat další šum) což bylo v telefonu slyšet, že tudy cesta nepovede. Rychlost telegrafu asi nebyla až tak špatná a hlavně se vědělo, že tudy povede cesta. Tuším nejstarší digitální kod je Baudotův, který je z počátku minulého století a používal se pro dálnopis, na kterém jely celé pošty, takže asi i rychlost rozumně řešili. Shannon tomu pak celému už mohl položit teoretický základ dlouho předtím, než byla součástková základna pro digitální přenosy hlasu. Historie nejen telekomunikací je zajímavá a je na ni vidět, že se dobré objevy neberou jen tak z ničeho. A že dobrá teorie se hodí i když se zdá jako slepá cesta nebo momentálně nejde použít, protože se pak dá jen v pravý okamžik vytáhnout z šuplíku a aplikovat, jakmile se dostane technologie nebo součástková základna na patřičnou úroveň. Aktuálně třeba MRAM, které můžeme vidět vyloženě v přímém přenosu Koncept 50 let starý, původně slepá cesta a dnes po pár evolucí a s pokrokem teorie možnost jak jít dále cestou vysoké rychlosti a integrace. A je docela možné, že doteď používaný koncept polovodičové cesty bude časem ta slepá větev a historie.

DJ Brno, hezky pochopitelně a správně jsi to napsal. Snad nejstarší "digitální kód" je Morseova abeceda, 3 stavy, tečky čárky a mezery mezi nimi. Přenosová rychlost nic moc. Analogové PMR, ty lepší mají kromě analogových subónů skvelče CTCSS i digitální systém DCS. My stejně víme, že nejlepší spojení se dělají na odskvelčovanou stanici.