CB - PMR radiostanice a vysílání

Krásně napsanej článeček. Článeček, jehož obsah potvrzuje, že není nad dobrou organizaci akce. Tvá velká smůla byla, že sis ten portejbl blbě načasoval a ještě ti nepřálo počasí. Dětičky s píšťalkama a plný parkoviště už patřily k tomu, co se tam jak naschvál konalo. Jinak ono to v tu sobotu bylo mrtvý snad všude - u nás v okolí Brna a vůbec na Jižní Moravě to nebyly kanály, ale hrobky! Počasí už je vyloženě podzimní, i já jsem v sobotu na Babím lomu zmokl a byla mi zima, protože jsem - já vůl - zapomněl doma teplou mikinu... Chybička se vloudila i do mýho vysílacího výletu. A co to tvý síbo - už funguje?

Wořechu Praha čekali jsme na tebe až se nám ozveš ale v Praze bylo Tícho ?

Na Ještěd jsem se těšil jak malej kluk. Přijel jsem včas, čož se nestává moc často, ale hnedka u druhého spodního parkoviště mě čekala nemilá zpráva. "Parkoviště je plné pane jeďte na to první dole" oznamuje mi pán s kabelou přes rameno a v reflexní vestě. Fajn sjedu tedy o 500m níž na velké parkoviště a tam mě podobný floutek stánul vo kilo. Zaparkuju a jdu k lanoce. Co to tu sakra je? Dětský den a den otevřených dveří! Takže asi milión lidí. Je fajn když se nemusím mačkat v narvané kabince lanové dráhy, protože jdu pěšky. Hned za lanovkou jsem potkal chlápka, kterej valí sud piva. Za chvíly druhej. Zvednu hlavu a zadívám se na cestu pod lanovkou. Mě snad šálí zrak! Postupně v tom krucikopci rozeznávám tři borce co táhnou nahoru na zádech sud piva! a velkej! Takže se dnes koná zavod v tahání piva na Ještěd. Fajn. Cestou potkávám dalšího frajárka s pivem. Převazuje sud s nosičem a já si říkám co by to asi udělalo dole kdyby mu utekl. Stoupám dál a najednou kolem mě proběhne slečna v trikotu a řítí se dolů po srázu. Za ní běží borec a huláká něco jako "wrong way, WRONG WAY". Slečna to na tretře otočí a maže zas nahoru. To sem zas čuměl jak puk. Vylezl jsem za horizont a viděl vydupanou stráň plnou takovech trikotovanejch běžců. Dojdu blíž a koukám von je tady závod Spartan Race. Když jsem konečně vylezl nahoru kličkujíce mezi závodníky, přeživše dva astmatické záchvaty a jednu mrtvici zjistím, že korunu tomu tam dává živá kapela, která se hrát nestyděla a parchanti s píštalkama, co někde rozdávali ZADARMO. Dávám si pivo na uklidněnou a hledám místko kde tolik nefouká a není slyšet cimbálovka (jako ten hudební žánr, pro CBčkáře). Nekonec skončím pod ochozem. Dávám pár výzev, ale nedá se najít kloudnej kanál bez rušení. Už už se pomalu začnali dít nějaká spojení, přišel mrak, začalo pršet a přitáhla obvyklá neproniknutelná ještědská mlha. Tím zkončily všechny naděje páč v éteru utichly všechny signály. Poslední co bylo slyšet je rozhovor Viléma 42 s Karlem Rokycany a pak mě zabalila a utnula veškeré vlnění. V jednu sem to zabalil a začal scházet dolů k autu. 5 spojení je opravdu bída bez lesku.