Tento článek bych chtěl věnovat především - ale nejen - těm, kteří mají čerstvě získanou licenci a hodlají se fonicky vrhnout na radioamatérská pásma ...

Tento článek bych chtěl věnovat především - ale nejen - těm, kteří mají čerstvě získanou licenci a hodlají se fonicky vrhnout na radioamatérská pásma. Pokud máte nějaké zažité fráze z CB či PMR, můžete si snadno utržit - a to celkem oprávněnou - ostudu. Zcela jistě tímto osvětovým příspěvkem možná vyvolám nějaký flame, pár lidí mne třeba nebude mít rádo či budu možná označen za povýšeneckého blba s IQ limitně se blížícmu nule, ale věřte, není tomu tak. Tento článek je o stylu komunikace. A je jedno na jakém pásmu.

Kjúársamtink...

Začneme od podlahy - tedy od zkratek. Zkratky používané v komunikaci vycházejí z telegrafního provozu. V telegrafii je důležité, aby spojení bylo svižné. Vypisováním textů v otevřené řeči by se takové spojení neúměrně prodlužovalo a tak profesionální telegra?sté vymysleli zkratky, které spojení výrazně zrychlí. Odtud známe především ony notoricky známé Q-kódy a číselné zkratky. Pro informaci - telegra?sté v rámci urychlení spojení nevypisují ani report (viz dále) jako 599, ale jako 5NN - five-nine-nine (..... / ----. / ----. vs. ..... / -. / -.) - ano tam to má smysl. Proč ale říkat "sedmdesáttři" a nikoliv třeba "Zdravím Tě" nebo "Měj se hezky" či klidně i české "Ahoj" (v angličtině 73 = Best regards tedy česky "S pozdravem”)?

Nabízí se tedy otázka, kterou si můžeme položit - má používání zkratek nějaký smysl i ve fonii?

Odpověď na tuto otázku je velmi jednoduchá - nemá, ale v zájmové skupině lidí okolo vysílaček se zkratky tak vžily, že jejich použití i v bežné řeči je tolerováno, považováno za naprosto normální a tímto způsobem komunikace se k této skupině taky tak nějak (hrdě) hlásíme.

Humor páté cenové skupiny aneb vo*e to je pr*el, co?...

Zde je třeba P. T. čtenářstvo (resp. jeho určitou část) trochu nadzvednout ze židlí. Excesy, které budu popisovat dále, na HAM pásmech nikdy a opakuji NIKDY neuslyšíte. Je to jednoduše a prostě z toho důvodu, že koncesovaní radioamatéři jsou veskrze skupinou, která sdružuje lidi vzdělané a jsou to lidi, kteří na sobě v tomto směru dále aktivně pracují. A krom toho se vzájemně ctí a respektují. Penetrace licencemi je samozřejmě ze sociologického hlediska poněkud širší, pár lidí má značku jen proto, aby mohli na převaděče nebo na obligátní kolečko na 80m pásmu a jinak je v etéru neuvidíte resp. neuslyšíte. Na volně dostupných kmitočtech se pak (krom jiného a výjimkám čest) sdružují lidé - eufemicky řečeno - vzdělání různého a zálib též. To není nic, co bych si vymyslel, to je prostě fakt.

A tady právě nastávají ty excesy - promiňte mi, ale opravu je nutné říkat „sedumtři za tebou”? (angličtináři jistě ocení kvalitní překad "seven-t(h)ree behind you”, HI). Případně lze zaslechnout i třeba „...tak jako sedmičky trojky, majk letí na tebe a vodemně je volno”. Promiňte prostému pobíječi much, proti gustu žádný dišputát, ale právě podle idiolektu tak snadno poznáte, že se jedná o rádobyvtipného jedince sršícího humorem intelektu osazenstva hospody čtvrté či spíše páté cenové skupiny. Když to kdekoliv slyším, rve mi to uši (a nejsem v tom sám). Krom prznění rodného jazyka jde taky o to, že podobným způsobem vám protistanice nevyjadřuje ani jakoukoliv elementární úctu. Tohle si tak můžeme říkat maximálně mezi dobrými kamarády v hospodě, ale na pásmu, kde nás slyší n-dalších stanic je to opravdu nehezké, “neprofesionální” a ostatní si o vás mohou pomyslet svoje. Pokud tedy na tom nejsou s IQ a EQ podobně. Srovnejme si následující věty (příklady), kterými lze ukončit spojení:

1. „Milý příteli, zdravím Tě, měj se hezky a těším se na slyšenou.”
2. „Tak vole jako sedumtři a zdar, měj se a mej se, ha ha ha, vodemně volno...”

Cítíme ten rozdíl? Pokud ano, čtěte dál. Pokud ne, běžte raději do té nádražní hospody. Dalšími patvary, které lze v etéru zaslechnout jsou také rádobyvtipné pozdravy a zdrobněliny -
například "čauky-mňauky" (proboha, to vymýšlelo pětileté dítě?), "pahojky", "díky za spojeníčko", "tak čusík" dokonce i "reportíček" jsem jednou utrpěl.

Proč nepoužít prostě "Dobrý den" či "Dobré odpoledne"? Je to na někoho moc formální? Nebo pak nedám najevo jak moc jsem "vtipný"? Infantilita je výsadou dětí (chápu) a pak jedinců v péči geriatra. Troufám si tvrdit, že ani jedna zde vyjmenovaná skupina nebude na pásmech moc aktivní.

Malá odbočka: Kdysi jsem v rámci své práce byl nucen komunikovat s lidmi jak se říká z ulice. Pokud se v jejich písemném projevu objevila nějaká zdrobnělina (obligatorní "Měl byste časík...?"), komunikaci jsem raději velmi rychle nějak neutrálně ukončoval a pár výjimek, které jsem udělal mi vždy potvrdilo, že je něco špatně.

"Rádyjka a Santyjága"

Kde se tenhle nešvar vzal, nevím. R je v anglické hláskovací tabulce jako Romeo a S jako Sierra. Pravděpodobně zde zaúřadovala CB lidová tvořivost (spíše tedy lihová, jak bývá zvykem) a snaha se od HAM komunity za každou cenu stůj co stůj nějak odlišit. Tady se pozastavím nad zcela zbytečným a nesmyslným používáním čehosi, co snad má protistanici připomenout, že „jakože vím vo co de“ a abych byl "kchůl".
Samozřejmě, předání reportu je základním pravidlem komunikace na jakýchkoliv pásmech (krom
profesionálních). Jeho zkratka je RST a znamená Readibility - tedy česky čitelnost, Signal strenght - sílu signálu a u CW ještě Tone - tón. (Podobně ještě existuje RSQ u digimódů a RSV u SSTV vysílání.)

Otázka zní: Je tedy zásadně nutné sdělovat stanici report označením - navíc zcela nadbytečným - každé z jeho položek? Není „profesionálnější“ a i hezčí říci „Slyším (čtu) Tě pět-devět"? Nebo "Jsi tady padesát devět”, případně „Report pro Tebe je pět-devět”? Report se prostě VŽDY předává jen v číslech, každý ví o co jde a není třeba to jakkoliv předem uvádět.

Údery rádiem

V PMR komunitě, kde vysílačkám až na pár výjimek S-meter chybí, se report předává jen v čitelnosti - tedy jen jak protistanici slyším (stejně tak pokud jsem na HAM pásmu ve spojení přes převaděč). Není třeba sdělovat "Beru tě rádiem pět". Rádiem (ve smyslu přístroje) mohu někoho vzít tak maximálně po hlavě. To že protistanici přijímám výborně lze sdělit například větou "Slyším tě pětkou„ či „Beru za pět". I varianta "Poslouchám Tě výborně” či „Slyším Tě velmi dobře" je
pořád lepší než ten zákeřný úder rádiem číslo 5 přes lebku.

Esíčka

Esíčka jsou skvělé sušenky - tedy spíše byly než vzala Opaviu do svých rukou fa Mondelez. V žádném případě asi nikomu nebudeme sdělovat, že jeho signál stojí za třeba šest sušenek. Síla signálu se vždy předává spolu s čitelností, jak jsme si řekli jen v číslech, a tak esíčka si nechme ke kávě a na pásma je nepouštějme. Třeba by to mohlo někoho urazit, že si dal práci se stavbou antény nebo lezl na vysoký kopec a výsledek jeho snažení si dáme jako 4 sušenky „Esíčka” ke kávě.

Už zase skáču přes kanály

Zapomeňte na ně. Kanály jsou poměrně důležitá zařízení hlavně pro odvod odpadních vod, ale určitě na nich - velmi pravděpodobně - nebudeme dávat výzvu. Pokud tak z nějakého důvodu pravidelně činíte, zapomeňte na následující text a můžete přejít na další odstavec. Takže pokud někde budu volat, budu dávat všeobecnou výzvu, ale ne výzvu na kanále. Pro protistanici není důležité vědět, že vysílám stoje na kanálu, ale že dávám (všeobecnou) výzvu. Nejsem naladěn na kanálu, ale jsem naladěn na frekvenci. Pokud potřebuji sdělit, že budu vysílat tam a tam (pokud už snad z nějakého důvodu nevím kmitočet), lze elegantně sdělit, že „budu na 23”. Tady bych ten kanál ještě tak nějak možná s přimhouřením obou očí a všech uší toleroval, ale určitě na něm nebudu dávat výzvu. Na HAM pásmech byste se opět dostali do situace, kdy byste si byli nuceni uříznout šle (viz Basilejská odpověď). Vysíláme na frekvenci, tečka.

Brejku poť (se)

Brejk - to je taky tak trochu neštěstí... Slovem “Brejk" (z anglického break = přerušení, pauza) vstupujeme do probíhajícího hovoru. Na nelicencovaných pásmech je to jakýsi běžný lidový kolorit, který ale veskrze nadělá více škody než užitku. Na licencovaných pásmech se tento výraz dá použít také, ale pouze v případě opravdu velké nouze (například stav ohrožující život) nebo jiné události, která opravdu nesnese odklad. Nově přišedší a nepoučení na licencovaná pásma mají vůbec nějakou zkreslenou představu, že provoz na který jsou zvyklí je všude stejný. Opak je pravdou, a pokud napřed pořádně neposlouchají a „zabrejkují” tak si zadělají na celkem slušnou ostudu. Ono i na převaděčích poslouchá dost lidí tzv. „za bukem” a tyhle excesy jsou pak vítanou humornou vložkou na setkáních ve stylu „co se to tam zase za kterého de*ila” s tou a tou značkou vyskytlo.

Vtipné na tom je, že „brejkem” se běžně ohlašují stanice například v CB závodech - a pro volaného se s tím nevyřeší zhola nic. Žádná konkrétní identifikace volající stanice. Takže neví, kdo ho vlastně volá. Navíc pokud je „brejků” víc, tak stanice, která by měla řídit hovory už tím tuplem netuší, že brejkují Franta Vyšné Vlkodlaky a Pepa Salašáry. Takže řekne „brejku poť” a samozřejmě začnou hovořit obě stanice zároveň. Ani případné rozdělení na prvního a druhého
„brejka” není úplně řešení, protože se „brejkovací” stanice nemusí navzájem slyšet a kdo byl první a kdo druhý je ve hvězdách.

Pokud už potřebujeme z nějakého důvodu vstoupit do probíhajícího hovoru (vždy by pro to měl být nějaký opravdu vážnější důvod, jinak je slušnost počkat až si stanice vymění informace a zavolat až pak jednu nebo druhou z nich), a VŽDY bychom to měli dělat volačkou. Pokud máme volačku delší, je možné použít třeba i jen jméno (Franta Vyšné Vlkodlaky je například trochu delší) nebo něco čím volané stanici dáme najevo svou identifikaci - aby nás pak mohla konkrétně zavolat. A když už tedy nutně musíme na CB či PMR „brejkovat”, protože to jinak neumíme, tak to dávejme i s tím jménem - například „Brejk Franta”. To je výrazně lepší. Na druhou stranu je pak nutno upozornit, že mezi jednotlivými relacemi by stanice měly dělat mezeru, abychom se tam aspoň s tím jménem vešli. To se zhusta neděje a bylo by fajn při provozu na to myslet. Počítejte si před zaklíčováním raz-dva-tři. Časem to přejde do krve samo.

Na konci - a proč tedy ne i na začátku?

Občas lze zaslechnout - především při kolečkách - že stanice říká v závěru relace „na konci”. Tenhle slovní obrat se používá v leteckém provozu a je to - stejně jako výše uvedené - na neprofesionálních pásmech zbytečná informace. To že již nebudu dále v další relaci hovořit není potřeba nijak uvádět, a pokud se jedná o stanici na konci kolečka - je to na řídícím (i na stanicích), aby všichni měli přehled o tom, jak jdou stanice za sebou. Tohle není úplně exces, ale je to zbytečné.

Co říci závěrem?

Tento článek by vás měl trochu návést a připomenout, že to jak se vyjadřujeme dává posluchačům jasný signál o tom, kdo to vlastně hovoří. Nezapomínejte na to, a hlavně si to uvědomte ještě předním, než stisknete PTT.

Ještě P. T. čtenářstvo zde obohatím o malý slovník, abychom tedy případně věděli, kdo k nám - a jak - hovoří a co nám chce vlastně sdělit.

Malý frazeologický slovník Dida Inepta

(viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Dronte_mauricijský)

„Majk na Tebe...”

Předpokládá se, že spojení s protistanicí nebylo zcela uspokojující podle našeho očekávání, a tak se protistanici pomstíme alespoň tak, že na ní hodíme „mike”, aby ho to aspoň trochu trefilo.
Podobnost s přáním od OTO (občanů trvale opálených) "...rakovina na Tebe, more..." ("more" zde
opravdu neznamená anglicky "více") je poměrně zřejmá. Zastánci hozeného "majku" mohou argumentovat, že tímto způsobem oznamujeme stanici, že přecházíme na příjem. Na FM naprosto zbytečné, uvolnění PTT je provázeno slyšitelným šumem. Praxe, kdy předáváme stanici slovo se používá na SSB, kde tento jev není (například „over”), ale i tak v drtivé většině protistanice podle intonace pochopí, že má mluvit. Není ji třeba vodit za ručičku. A když už nutně tento fakt musím sdělit je lepší říci “přecházím na příjem”.

„Sedmičky trojky za Tebou”

Stejně jako v předešlém případě se chceme stanici alespoň nějak pomstít či spíše nám v tomto případě dluží peníze. V takovém případě za ní, ale nepošleme „sedmičky a trojky”, ale vymahače dluhů. Navíc nás může kdokoliv slyšet, a není tak vhodné dlužníkovi tímto náznakem, že za ním kdosi přijde veřejně vyhrožovat. Pokud už někomu chceme poslat „sedmičky a trojky”, namalujeme je na pohlednici a tu poté pošleme. Na pásmu je to nesmysl. Jak „sedmíčky a trojky” tak „za Tebou”.

„Rádio pět, Santiago devět”

V tomto případě sdělujeme protistanici, že máme více rádií a posloucháme ho zrovna na rádiu označeném číslem 5. Co je to za značku a typ, Bůh ví. Santiágo devět - pravděpodobně se jedná o označení městské části Santiago de Chile, ale nechtějte po protistanici, že má vědět, která městská část to je, o smysluplnosti tohoto sdělení nemluvě, pokud si tedy v tom městě nedomlouváme sraz.

„Bral jsem ho rádiem pět”

Zde se pravděpodobně jedná o debatu, kdy sdělujeme, že jsme dotyčného praštili - opět námi očíslovanou, proti úderu odolnou stanicí číslo pět (Baofeng postačí, Motorola je pak ještě lepší, víc vydrží). Podobně bychom mohli tvrdit, že ..."jsem ho bral spodním hákem" a už se z toho (chudák) nedostal. Významový výsledek je zcela totožný.

„Tak jsem dal výzvu na kanále...”

No, milý mladý příteli, je hezké že popisuješ do detailů QTH, ze kterého jsi vysílal. Ovšem ani železný poklop kanálu nemá moc na šíření signálu vliv. Pokud jsi tedy dával výzvu, dával jsi jí na frekvenci. Kde jsi zrovna stál, nikoho moc nezajímá. Dáváš-li výzvu na kanále, je to ostatním v... (bez toho K na začátku).

„Můžeš mi dát reportíček?”

Ne, nemohu. Nejsem dítě v první třídě základní školy, tedy reportíček nedám. Mohu Ti ale dát report - třeba čtyři-šest, když už to nebude pět-devět. Nebo prostě pět. Nebo čtyři.

„Tak čauky-mňauky”

Tady už asi nepomůže nic. Vlastně jedna věc ano - tuto stanici příště ze spojení vyjmout, nevolat, neodpovídat. Na Slovensku je velmi oblíbené "čágo-bello". Mezi kamarády u piva - proč ne. Na pásmu ani omylem.

"Na finále", HI, bych chtěl říct, že to, jak se vyjadřujete na pásmu je čistě Vaše věc. Ale je potřeba si uvědomit, že ne všichni jsou naladěni na stejné vlně (myšleno momentálním rozpoložením či intelektem, ne frekvencí, tam naladěni být musí - a je na vás jestli to nebude bohužel) a opravdu si tak můžete utržit - když už ne přímo ostudu třeba brejkováním na HAM převaděči, tak dojem z Vašeho projevu si protistanice zapamatuje pro příště. A třeba proto Vám neodoví na výzvu, což je - třeba u závodů pokud jen rozdává body - škoda. Já osobně velmi rád navazuji spojení s jednou místní stanicí už jen proto, že i když jde o závod, kde je fofr, tak si najde čas a vždy pozdraví, třeba "Dobré dopoledne". Neusíte tuhle "drobnost" považovat za zásadní, ale měli bychom se na pásmech aspoň elementarně ctít.

Ricci Plzeň

Tisková verze článku