Tentokrát vyrážíme s celou rodinou do nedalekých Krkonoš na celodenní výlet s pokusem o PMR aktivaci dalších kopců ...
Budík ve 4.45 hod., v 6:05 hod. vyjíždíme z Velkého Poříčí, a po sedmé hodině ranní startujeme v Peci pod Sněžkou, teplota je kolem 11°C. Jdeme směrem na Liščí horu, kde bude první zastávka na vysílání. Cestou se stavujeme na Lesní boudě pro první kešku. Cestou přes Liščí louku se kocháme prvními výhledy.
Pak znovu zastavujeme u Lyžařské boudy pro další kešku. Postupně stoupáme na Liščí horu, kousek od vrcholu je vyhlídka ve výšce 1347m, tam budu vysílat, protože kóta vrcholu je zarostlá hustými smrky. Když přicházím k vyhlídce, na lavičce sedí nějaký pán. Přicházím blíže a najednou koukám, vždyť já tohoto chlapíka znám podle fotografií z internetu. Podávám mu ruku a říkám: "Ahoj Daniely Hradec Králové, já jsem Jarda Velké Poříčí". Daniel absolutně nevěří vlastním očím, tolikrát jsme už spolu dělali spojení, a najednou stojíme osobně proti sobě. Tohle těžko popsat, to se musí zažít, prostě není nad osobní setkání. Oba máme nesmírnou radost.
Začínám vysílat a lezu na stůl odpočívadla, abych byl zase o něco výše. První spojení na sebe nenechá dlouho čekat a ozývá se mi Ivan Vinohrady, který je na cestě k lanovce v Peci pod Sněžkou. Pak přichází další a další spojení, paráda chytil jsem začátek pardubického kolečka. Po chvíli je kopec aktivní. Fotíme se s Danielem, protože tohle setkání by nám nikdo nevěřil.
Po skvělém obrovském borůvkovém knedlíku přes celý talíř, který doporučuji vyzkoušet v Chalupě na Rozcestí, pokračujeme dále. Opět se kocháme výhledy tentokrát na chatu Výrovku a cestu do Modrého sedla mezi Luční a Studniční horou.
U chaty Výrovky se mi daří připojit na wifi, kontroluji rychle DX nástěnku a počasí, paráda oboje vypadá nadějně. Začínáme stoupat do Modrého sedla, což po obědě je trochu náročné. Sluníčko hodně praží, a tak náš Rocky jde zase se svěšenou hlavou a dosti vyřízený. Zastavujeme kousek nad vyhlídkou, a koukáme až na Ještěd.
Po příchodu do Modrého sedla se vyfotíme pro virtuální kešku. Zkouším fotografovat Sněžku a přemýšlím, pustí nás dnes tato majestátní hora do dalekého éteru...
Začínáme sestupovat směrem k Luční boudě. Vysílačku mám vypnutou, čeká mě daleká cesta a hlavně jsem ve stejném lokátoru jako Sněžka, tam budu potřebovat spojení v tomto lokátoru na aktivaci vrcholu. Dnes to není o počtu spojení, ale pokusu o úspěšnou aktivaci 3 vrcholů ve 3 lokátorech.
Po příchodu na Luční boudu se rozdělujeme, žena si dává přestávku a syn zde čeká na svoji dívku, která jde ze Sněžky. Pokračuji s Rockym na vrchol Krakonoš, dokud jsou chlapi ještě v éteru. Po cestě se mi spouští krev z nosu, občas tím trpím ve vyšší nadmořské výšce, ale není prostě čas držím kapesník u nosu a spěchám na vrchol. Po příchodu na vrchol mi stále nos krvácí, ale musím jít dělat spojení, nějak to po chvilce dokážu... První spojení přichází rychle a rád znovu slyším Karkulku Křižanovice. Náhle se ozývá Lukáš Chrudim zřícenina hradu Radeč, to jsem ještě nevěděl, že to bude DX kolem 170km, prostě paráda, oba máme radost ze spojení. Fotím výhled na Vysoké kolo a údolí Bílého Labe.
Znovu dávám výzvu, skvělé, slyším Tomáše Vlašim na Velkonáči, opět parádní DX 117km oba to máme R4 a máme velkou radost. Pak přichází další a další spojení. Miloš Kralupy DX 110km R5, Krkonoše jsou na toto prostě skvělé. Pak si dávám pauzu a jdu vyfotit Rockyho na Kozích hřbetech s výhledem na Vysoké kolo. Společně hledáme další kešku.
Jsem už poměrně vyřízen, ale kopec je aktivní, čemuž jsem ještě ráno nevěřil. Většinou po 14hod. o sobotách éter utichá... tak mám velkou radost, že jsem to sem dnes stihl o hodinku dříve, než jsem si původně myslel. Žena již dorazila z Luční boudy, a tak se fotím po aktivaci kopce, a než odcházím, tak dávám poslední výzvu. Absolutně tomu nevěřím, opět slyším Tomáše Vlašim, který je už na jiném vrcholu a v jiném lokátoru DX na vrchol Březina bylo 104km R4. Máme oba znovu velkou radost. Pak už musím opravdu rychle pryč, čeká mě dnes ještě Sněžka...
Cestou se stavujeme u Rennerovy studánky ve výšce 1410m. Pokud půjdete okolo určitě to je výborný zdroj skvělé vody, doporučuji, je to opravdu "živá" voda oproti tomu co nám teče doma.
Míjíme znovu Luční boudu, chytám zde wifi, a tak se snažím na poslední chvíli někoho vyprovokovat na spojení ze Sněžky. Dávám info na internet, že na vrcholu budu za cca 2 hod. Po cestě začíná foukat nárazový vítr, no nazdar, to to zase bude na vrcholu vypadat, což se nakonec potvrdilo...
V Obřím sedle to již značně fouká, neváháme a jdeme zdolat další vrchol dnešního dne. Po cestě měla být další keška, ale je zřejmě zničená. Vítr místy znemožňuje jistou chůzi. Je velké štěstí, že Poláci tuto cestu nahoru dali dopořádku a tak stále stoupáme.
Po příchodu na vrchol Sněžky hned zapínám vysílačku a zůstávám v kraťasech a tričku, to se později ukázalo jako velká chyba... Vítr na začátku polevil a bylo i teplo, ale jak ubíhal čas při vysílání, opět se změnilo počasí. Začal foukat studený nárazový vítr od Polska, který před sebou začal hnát značnou oblačnost. Asi tak v polovině doby vysílání jsem už vibroval a musel rychle oblékat alespoň bundu.
Spojení chodila jedno za druhým, do 8 minut od první výzvy mám aktivní Sněžku, prostě neuvěřitelné. Pak se mi ozývá Fabien Mikulov z vrcholu Bouřňák DX 140km R3-4 zrcadlo. Pak další spojení a náhle slyším známou volačku Vilém 42 vrchol Hlava 788m v Brdech, to snad není pravda DX 176km R4 zrcadlo, to jsem samozřejmě nevěděl a vzdálenosti zjistil až doma.
Mezitím se za mnou objevuje syn i se svojí dívkou, který si znovu zašel z Luční boudy na Výrovku a s holčinou se dohodli, že ona dá dnes Sněžku ještě jednou, byla na vrcholu kolem poledne! Jsem rád, že oba dorazili v pořádku, rychle se pozdravíme a znovu dávám výzvy.
Pak konečně přichází na co čekám od rána, zda to vyjde: "Jardo Velké Poříčí, tady Karel Mariánky, bereš mě" S rychlostí blesku zapínám nahrávání videa na telefonu, ruce se mi klepou nervozitou a nárazovým větrem. My to snad s Karlem dokážeme! Karel je na vrcholu Meluzína 1094m v Krušných horách. Točím video, dáváme si vzájemně informace, oba tomu stále nevěříme, R3-4 zrcadlo a DX 197.2km dnešní rekord a pro mne zatím největší DX se Sencor SMR600. Tohle prostě stojí za to občas strastiplné putování :-)
Pak přichází další a další spojení. Ozývá se mi také Jirka Jenštejn, s tím dělám spojení poprvé a zrovna DX 100km, naše nejvyšší hora dělá své. Najednou slyším útržek názvu QTH Dlouhé stráně, ihned se natáčím tušeným směrem a dávám výzvy. Zde musím poděkovat Karkulce Křižanovice za pomoc se spojením. Nakonec se Honza Šumperk natočil na Dlouhých stráních správným směrem a spojení spolu dokážeme. Honza mě bral tak tak R2, já ho slyším R4, DX 125km.
Rodina už schází dolů, já vibruji už také zimou, tak to balím, ale nedá mi to a u stanice lanovky dávám výzvu. Ozývá se mi Vilém 42 a já ho přesvědčuji, že spojení jsme spolu už dělali. Vilém mi ale hlásí změnu QTH i lokátoru. To je prostě paráda,Vilém je na Dlouhém vrchu 775m v Brdech, beru ho tak R3, on mi hlásí R5 a je z toho DX 171km. Neuvěřitelné a to jsem se bál, že budu mít problém v sobotu večer aktivovat Sněžku :-) Pak už opravdu spěchám dolů, čeká tam na mě celá rodina. Po cestě to zkouším ještě na Růžové hoře a Růžohorkách, ale éter již pro mne dnes utichl.
Byl to krásný, ale poměrně náročný den, nachodili jsme 26 km, aktivovali 3 vrcholy ve 3 lokátorech, zažili jsme zimu, vedro, vítr, a celé jsme to zvládli kolem 13 hodin putování po našich nejvyšších horách.
Za celý den se mi podařilo 30 spojení, z toho DX šestkrát mezi 100 - 141km a DX čtyřikrát mezi 170 - 197km. Co více si přát.
Deník spojení:
Všem patří velké poděkování, že si našli i v sobotu v podvečer čas, a vydrželi v éteru. Moc díky za velkou trpělivost ve značném větru na Sněžce. Těším se někdy na slyšenou při dalším putování 73!
