Pěkný článek o jednom splněném snu pro nás sepsal Ivo Hvězda:
Už delší dobu sleduji výkony dosažené spojením z Boubína. Ten se stal oblíbeným místem PMRkářů, pro svoji relativní dostupnost a úspěšnost provedených spojení. Mně nevyhovuje cesta na vrchol v místech prudkého stoupání. Ani naděje na početná spojení nebyla dostatečným stimulem. Taky možný nával na rozhledně mě odrazoval.
Každoročně jsem navštěvoval Třístoličník. Když se PMR stalo mým hobby, býval jsem tam častěji. Stal se mým oblíbeným QTH. Za vadu jsem považoval výšku pásu vrcholů táhnoucích se od Boubína až ke Kleti. Přesto jsem odtud udělal několik spojení s Milanem Tábor a Pavlem Praha. To vše se změnilo 27.8.2016.
Je slunečné ráno. Chalupa je zalitá ranním sluncem. Sobotní ráno dává naději, že někdo z kluků bude na kopcích a bude možnost s nimi prohodit pár slov. Sice jsem v pátek ohlásil portejbl, ale moc nadějí si nedělám. Na Boubíně nikdo není. Toho bych slyšel ze zahrady. Dnes dám Třístoličník!
Zamykám vrátka a jdu na nádraží v Nové Peci. Je tam dost lidí. V ruce mám stanici a poslouchám. Z povzdálí mě sleduje člověk jak hora, potetovaný, bez vlasů s neurčitým pohledem po zranění oka. Zkrátka od pohledu bijec. Jde ke mně a začíná se zajímat. Nakonec se z něj vyklubal TIRák na dovolené, se znalostmi a zkušenostmi s CB. Celou dobu než nám přijely vlaky jsme "prokecali". Loučím se a oba odjíždíme. Každý jiným směrem.
Cesta je docela pohodlná. Vlakem z Nové Pece do Nového údolí a pak autobusem ČD na parkoviště pod Třístoličníkem. Zapínám svůj INTEK, abych se orientoval v provozu. Portejbl jsem vypsal od 12:00 a vypadá to, že tam budu včas. Na jižním obzoru jsou vidět Alpy. Zvlášť masiv Dachsteinu. Dohlednost více jak 100 km. Provoz je slabý, spíše v němčině. Občas se ozvou Češi. Snad cyklisti.
Protože jsem se dostatečně zásobil vodou, míjím převaděčskou hospodu na Třístoličníku a mířím do místa vzdáleného asi 200m od hospody. Je tam lavička. Málokdo na ní sedává a minule byla mým stanovištěm. Její poloha však není ideální pro spojení na sever. Ještě než k ní dojdu, slyším Honzu Karviná. Zůstávám na balvanech u cesty a vybaluji potřeby. Brejkuji. Navazujeme spojení ve 12:02. Dávám report. Honza poznamenává, že to bude asi 260 km. Těší mě to. Právě sem jsem si přišel pro svoji první dvoustovku. Tohle jsem ale nečekal. Dále navazuji spojení s Johanem Hradec Ten trochu zklamaně poznamenává, že je asi o 50 km blíž. Mezitím se ozývá český amatér odněkud z Rakouska (Fesen..? ) bylo to R5. Bohužel neví nic o našem snažení a tak to vyznívá jaksi naprázdno. Nikdo se tu neozývá, i když dávám výzvy. Přecházím na severní stranu s výhledem na severozápad.
Dávám výzvu a ozývá se Karel Rokycany sedící na Třemšíně. Gratuluje mi a říká, že to spočítal a že jde o rekordní spojení mezi mnou a Honzou Karviná. Bohužel se mýlí, ale rekord ve vzdálenosti to doposud je. K němu se připojuje Vilém 42 sedící na Žďáru. Po jejich gratulacích mi běhá mráz po zádech a mám husí kůži jako "pralinky". Dozvídám se, že někdo brousí u jezera Laka. Pokouším se o spojení, ale nejde to. Ani přes relátko, které mi nabízí Vilém 42.
Mám kliku! Je pravda, že jsem se na to připravoval dlouho. Shrnuji to jako výsledek několika faktorů, mezi něž patří dobrá stanice, vynikající meteo podmínky, zkušenosti Seniora 43 a Pavla Praha.
S odstupem času hodnotím jako rozhodující faktor to, že v konkrétním momentu bylo v éteru volno. Snad hlad zahnal vysílající veřejnost ke stolům. Opouštím stín slunečníku. Na nebi jsou tři Češi-padáčkáři. Vysílají na PMR. Asi na subkanálu. Jeden nereaguje na jejich volání. Asi prý ztratil anténu (?) říkají ostatní. Jdu na autobus.
Večer si znova probírám celý den. Usínám s dobrým pocitem. Splnil se mi sen!
Věřím, že pro všechny PMRkáře je úspěšné DX hnacím motorem. Přeju každému z vás to zamrazení, když se to povede!
S Honzou Karviná R4-3 -bez úniku.
S Johanem-Hradec R 4-3 a až do úniku.
S Karlem Rokycany na Třemšín R4.
